i4wifi.cz

Blog i4wifi

Chtěli jsme vám ukázat úplně celou jednotku PM10, ale ......

05.12.2011 16:27

.... osud tomu nepřál. Ani byste tomu nevěřili.

To, že UBNT peče zařízení pro 10 GHz (a další vyšší frekvence), není žádné tajemství. Vždyť samotná značka, kterou UBNT používá Frequency Freedom - Think Outside the Band jasně říká, kam UBNT směřuje.

Proto pravidelně od UBNT dostáváme testovací jednotky, které jsou ve spolupráci s vybranými subjekty aktivně testovány, od prvotní beta verze až po finální "hard-release". A takovou jednu finální, neboli ostrou, jednotku PM10 pro 10 GHz jsme vám chtěli ukázat, ale....!

A co se nestalo! Z UBNT nám měla dojít zásilka. A zásilka nikde, a dny plynuly, a zásilka zase nikde. A nic. A ticho. Až se ozval sám Úřad. Z moci úřední nám do datové schránky přišla výzva k od Zelního úřadu k projednání správního Zelního deliktu se sazbou až do výše 4 000 000 Kč a to podle § 293 c. patřičného zákona. A prý, že se má statutární zástupce vypravit na kobereček s glejtem (výpisem) a štemplem (razítkem).

Zástupce se tedy vypravil na nechvalně známé místo "Zádržna počtovních zásilek" provozované státním podnikem Děsná pošta (Oficiální název "Vyměňovací pošta" - viz zde http://ekonomika.idnes.cz/vanocni-darky-ktere-koupite-pres-internet-v-cizine-se-zdrzi-a-podrazi-1k2-/ekonomika.aspx?c=A111111_220427_ekonomika_brd). Tam na něj již čekala celá horda nadržených zelníků různých větších a menších šarží. Možná to byli: zelní čekatel, zelní strážmistr, zelní nadstrážmistr, vrchní zelní nadstrážmistr, zelní asistent, zelní kontrolor, vrchní zelní kontrolor, zelní inspektor. Vybalili noty, a že jako jsme se chtěli pokusit přivést Republiku na mizinu (což už nejde) tím, že na zásilce z USA byla deklarovaná cena nižší než EUR22, když cena musí být prokazatelně vyšší. Tím nám svitlo: aha, naše zásilka z USA byla zadržena.... a proto to ticho a nikde nic.

Zástupce se snažil argumentovat, že my jsme nic neobjednali, že je to vzorek, že jsme na za něj nic neplatili a že to třeba ani nefunguje. Vrchní zelní nadstrážmistr kroutil hlavou a říkal, že "to nám tady říká každý", "tohle na nás nezkoušejte", "to musí mít určitě vyšší cenu". Další zelní šarže mu přikyvovali, souhlasně bručeli a ti další kolem něco ťukali do počítače. Na zástupcův dotaz, "Tak co tedy s tím uděláme." se ty šarže na sebe začali tak divně dívat, co se tím jako myslí, a když prokoukli, že to není "navržení metody ředitele MP", původní dotaz zcela obrátili: "Nikoliv co s tím uděláme, ale co s tím uděláte, né my ale Vy". ... ve smyslu: "Třeba že se jako přiznáte, že jste Zelní úřad chtěli zjevně převézt a ošulit". Nebo "Když se přiznáte, tak to bude něco jiného, než když budeme muset jednat a úředně zjistit kolik taková věc běžně stojí. A že "nám to pak ve správném řízení doměří, zaměří a vyměří a k tomu ještě dají tučný flastr navíc. A prý že hrozí i propadnutí té věci."

A tak došlo na diskusi kolik "to" vlastně stojí. Ta diskuse oscilovala mezi tím, že to přeci stojí tolik, kolik je napsáno na přiloženém papíře a mezi tím, že se bude muset povolat nějaký znalec, aby řekl, co to stojí. Oni argumentovali, že to, co je na papíru, tam může napsat každý, jak si zachce, a že se musí vycházet z ceny obvyklé na trhu. Zástupce zase říkal, že cena obvyklá v tomto případě není, že to je stejné jako, když se jich zeptají kolik stojí "BLUJFLUJ". Na to šarže říkali, ať zástupce neplácá hlouposti, že zatím co "BLUJFLUJ" neexistuje, to, co se tu řeší, to existuje, protože to tady řeší.

A jak se blížila doba oběda ochota úřadu konstruktivně diskutovat se snižovala a začínala být přehlušována kručením v břichách. A pak náhle jeden (asi služebně nejmladší) člen komise přišel se spásnou myšlenkou: Že bychom se tedy jako mohli na to podívat a zběžně posoudit o co se jedná a pak rozhodnout dál. Zelní inspektor pověřil zelního asistenta, ať to "ty ženské z Počty" zatím vyhledají, a že se pak na to půjdeme podívat (úředně vykonat prohlídku). Zástupce byl tedy propuštěn na chodbu, ať jako počká. Čekal tedy 10, 20, 30 minut. Pánové se asi zatím najedli a v lepší náladě povolali zástupce zpět na kontrolu.

Po sestupu o dvě patra níže se celá komise vměstnala do místnosti, kde "ženské z Počty" měli zásilky jednu na druhé. Pak se zase nejprve podepisoval nějaký papír, a zástupce začal před očima moci úřední otevírat celkem velký balík (asi 60 x 50 x 30). Balík byl již nějaký celý přelepený o "viditelně ohmataný". "Samá pěna, samá pěna, přihořívá, "opět pěna" až nakonec byla z balíku vyndána krabice 30x 20x 5 cm. "Tak to vidíte. Že v tom balíku není nic zvláštního, zkrátka to zabalili do velké krabice a uvnitř je samá pěna a skoro nic.", pronesl zástupce. Zelní vrchní na to nevraživě namítl duchaplnou větu , Tady není důležitý obsah balení, ale obsah samotný". A pak padla ta finální věta: "Tak nám to nyní vybalte".

Zástupce otevřel papírovou krabici a: Hle! v krabici byl pouze 1) adaptér 2) kabel a 3) návod..... "Tady něco chybí", procekl zástupce mezi zuby. "Tady nic nechybí," odvětil vrchní, "vždyť to tady všichni sledujeme."

A diskuse pokračovala:
"Né tady něco chybí. Tady má být to zařízení. A to tu není."
"Tak tam není, tak jej asi neposlali."
"Přeci nejsou tak hloupí aby poslali něco co tam není." "A co když to někdo ukrad?" "A třeba tady na poště."

A to zástupce neměl dělat: Ty "ženské z Počty" na něj hnedka zhurta vyjeli: "To nás tady jako chcete obvinit", "Vždyť jste si ten balík tady otevíral sám." "Z ciziny Vám pošlou půlku a vy to budete ještě svádět na nás." Atmosféra se začala zahušťovat.

"A co tedy budeme dělat?" zeptal se již poněkud bázlivě zástupce směrem na dámy z počty. "Co se týče obsahu balíku," tak to musí odesílatel vznést reklamaci v místě podání. My tady můžeme pouze zdokumentovat zda balík byl nebo nebyl poškozen a jaká je jeho váha při převzetí. Ostatní musí řešit odesílatel."

"A co budete dělat vy?" zeptal se podruhé zástupce směrem na hordu zelníků, kteří se různě drbali a kroutili hlavami. "No my uděláme závěr z celní prohlídky a podle toho naši nadřízení vyhodnotí správní řízení."

Pak už to šlo celkem rychleji: zástupce vložil "vybranou" krabici zpět do balíku, zasypal pěnou a předal zpět "dámám z počty". Ty balík zvážily a pořídily zápis o poškození, respektive o tom, jak byl balík již přelepen a ohmatán.

Následně o dvě patra výše zelní pánové sepisovali protokol, jehož hlavním obsahem bylo, že "při kontrole bylo zjištěno, že obsah zboží v zásilce nepřevyšuje celní hodnotu EUR 22." Pak na to dávali razítka a podpisy. A nakonec slavně prohlásili: "A teďka už můžete jít a dole na poště si ten balík zase vyzvednete."

A tak to taky dopadlo. Nakonec tedy zástupce dostal papír, se kterým mohl znovu vyzvednout ten "bezcenný balík", kvůli kterému se spustila takováto anabáze státní mašinérie.

Co tedy říci: "Skutečně mnoho povyku pro nic". No a abyste alespoň něco viděli i Vy, tak přikládáme fotografii krabice jednotky MP10 a její velikostní srovnání s rohlíkem.